Znakový jazyk je přirozený a plnohodnotný dorozumívací systém. Tímto jazykem se plnohodnotně dorozumívají nejen neslyšící a nedoslýchaví lidé, ale také lidé s poruchou řeči, např. afázií.

Součástí naší péče je poskytování plnohodnotných  zdravotních služeb pacientům se sluchovým postižením. Z tohoto důvodu zaměstnáváme zdravotnickou pracovnici, která prošla certifikovaným kurzem znakového jazyka a která se i nadále vzdělává v komunikaci s klienty se sluchovým postižením. Tato pracovnice je v případě potřeby přivolána zdravotnickým personálem ke komunikaci s neslyšícím pacientem.

Zdravotnický personál se při komunikaci se sluchově postiženými klienty řídí následujícími pravidly komunikace:

• Před rozhovorem s člověkem se sluchovým postižením navážeme zrakový kontakt. Pokud se na nás nedívá, můžeme jej upozornit lehkým dotykem na rameno, paži nebo předloktí, že s ním chceme hovořit. Zrakový kontakt udržujeme po celou dobu rozhovoru.
• Každého člověka se sluchovým postižením se zeptáme, zda chce mluvit, odezírat, psát, nebo používat znakový jazyk. Otázku můžeme i napsat.
• Úspěšnost odezírání je velmi snížena při fyzické či psychické nepohodě. Odezírající osobě předem sdělíme téma hovoru. Mluvíme obráceni čelem k ní, naše tvář musí být osvětlena, nesmíme pohybovat hlavou nebo si zakrývat ústa. Dbáme na zřetelnou výslovnost a mluvíme volnějším tempem při zachování přirozeného rytmu řeči. Zdůrazňujeme klíčová slova. V případě potřeby opakujeme sdělení jinými slovy nebo pozměněním celé věty.
• Nevzdalujte se od nedoslýchavého příliš daleko. Intenzita zvuku klesne o 50%, pokud se vzdálenost zdvojnásobí, a i několik málo metrů může zabránit zaslechnutí sdělení.
• Při hovoru s nedoslýchavým člověkem nezvyšujeme hlas, nekřičíme a neměníme rychlost řeči. Zajistíme vhodné poslechové podmínky bez okolního hluku či komunikace několika lidí najednou.
• Doprovází-li člověka se sluchovým postižením tlumočník či jiná osoba, vždy oslovujme přímo člověka, se kterým jednáme, nikoliv jeho doprovod. O přítomnosti tlumočníka si rozhoduje jenom sám klient se sluchovým postižením. Má na tlumočníka právo.
• Člověku se sluchovým postižením předem vysvětlíme, jakou spolupráci od něj budeme potřebovat.
• Důležité dotazy raději opakujeme a neváháme ani použít písemnou formu. U neslyšících uživatelů znakového jazyka je bezpečnější počkat na tlumočníka.
• Občas požádáme, aby nám člověk se sluchovým postižením svými slovy sdělil, co nám rozuměl (nikdy se neptáme, zda nám rozuměl). Ptáme se zásadně vždy po každém důležitém sdělení.
• Při neúspěšné komunikaci máme na paměti, že jde o důsledek sluchového postižení. Proto k takovému člověku přistupujeme se stejným respektem a ohledem na důstojnost jako k člověku bez postižení. Neprojevujeme netrpělivost, neomezujeme komunikaci, ale snažíme se najít cesty, jak se vzájemně lépe dorozumívat.
• Je-li sluchově postižený ve společnosti dalších osob, je vhodné, aby se i on zúčastnil rozhovoru. Sdělte mu, o čem je řeč, případně použijte i písemné sdělení.
• Dbejte o to, aby dostal sluchově postižený všechny potřebné informace a důležitá sdělení.
• Povzbuzujte sluchově postiženého, aby využíval všechny dostupné kompenzační pomůcky a prostředky sociální rehabilitace. 
   

Internetové stránky odkazující na organizace pro nedoslýchavé a neslyšící klienty:

Česká unie neslyšících - http://www.cun.cz/

Unie neslyšících Brno - http://www.unieneslysicichbrno.cz/onas.php

Svaz nedoslýchavých a neslyšících - http://www.snncr.cz/